Den 12

Není čas spát? Celá řada studií ukazuje, jak je spánek prospěšný a to v mnoha ohledech, respektive spánková deprivace (i jen částečná) škodlivá.

FLOW - Když jsme ponořeni do toho, co děláme a čas plyne ani nevíme jak

Byl bys raději v práci/škole, nebo lenošil doma?

Aneta S., 19 let: Pokaždé když se chystám k tvorbě nového představení nebo choreo, provází mě zápal spolu s nadšením, avšak někde vzadu pokaždé stojí strach s obavami. Vždy si říkám – co když nesplním očekávání diváka? A ještě větší obavy pramení z toho, zda se zavděčím samotným tanečníkům.

Nicméně ať už se jedná o krátkou vazbu na trénink anebo celovečerní představení, obavy se strachem se vytratí ve chvíli, kdy stojí tanečníci proti mně a já vím, že tu se mnou stojí rádi. Když začíná trénink a těch dvacet hlav stojí přede mnou, nevidím nic jiného.

Celý můj život se jakoby najednou orientuje jen na to, co se odehrává na tréninku, tedy mezi námi. Zmizí starosti, únava, hlad a všechno ostatní mimo sál. Zápal se mě najednou zmocní, úplně vytěsní čas a já zcela zapomenu na všechno okolo. Stávám se nepřístupnou okolí, neboť veškerá má pozornost přechází jen na ty zázraky přede mnou. Najednou je mi úplně jedno, co z toho vlastně vyjde, protože ta energie, která mezi námi koluje, se zmocní úplně všeho.

Dá se říct, že pro mě existují dva světy – svět běžný, plný domů a stromů, a svět na sále, na němž rostou pouze schopnosti „mých“ tanečníků.

Účastnící studie (Judith LeFevre, 1988) byli během dne náhodně zavoláni (pípnuti) pagerem (předchůdce mobilního telefonu) a v tu chvíli reportovali, jak moc se soustředí, jak se cítí, zda v tom chtějí pokračovat, co by dělali raději apod. Ve velké většině, pokud byli v práci, si přáli mít volno. Pokud měli volno, přáli si v tom, co dělají, pokračovat.

To je ale zajímavý rozpor mezi přáními a skutečností ohledně práce a volného času. Ukázalo se totiž, že volný čas je nedělal příliš šťastnými. Volný čas totiž obvykle představoval činnosti, které byly málo náročné a vyžadovaly malé dovednosti. Během volna se tak cítili často apatičtí nebo znudění.

Mihaly Csikszentmihalyi ve své práci z roku 2008 odhaluje, že dosáhnutí takzvaného Flow (česky Proudění) činí zážitek jedinečně uspokojivým, jelikož lidé obvykle zažívají silný pocit potěšení, kreativity a zaujetí. Takový ten stav, kdy jsme úplně ponořeni do toho, co děláme a často vůbec nevnímáme čas ani své okolí.
Z jeho práce vyplývá, že: "Nejspokojenější nejsme v těch pasivních okamžicích, kdy lenošíme. Ty nejlepší chvíle zažíváme, když je naše tělo a mysl napjata ke svým limitům v dobrovolné snaze dosáhnout něco náročného, co nám stojí za to."

Je to další důkaz toho, jak mohou být naše přání a předpovědi pomýlené.

Já osobně to tak ve volném čase nemám, ale je to možná dáno tím, že ve volném čase jsem jen zřídka pasivní. Pořád něco dělám. Teď tyto stránky. Potvrzuji, že má mysl je napjata ke svým limitům v dobrovolné snaze dosáhnout něco náročného, co mi stojí za to. :)

Csikszentmihalyi, M. (2008). Flow: The Psychology of Optimal Experience. New York, NY: HarperCollins.
LeFevre, J. (1988). Flow and the quality of experience during work and leisure. In M. Csikszentmihalyi & I. S. Csikszentmihalyi (Eds.), Optimal experience: Psychological studies of flow in consciousness (p. 307–318). Cambridge University Press.