Den 1
Pokud máš jako já noc, nebylo by lepší v noci spát? Celá řada studií ukazuje, jak je spánek prospěšný a to v mnoha ohledech, respektive spánková deprivace (i jen částečná) škodlivá.
Činy, geny nebo okolnosti? Co je příčinou radosti?
Je možné pocit štěstí a radosti ze života nějak zásadně ovlivnit, nebo jsme jen hříčkou událostí či dědičnosti?
Jsou za pocitem spokojenosti a radosti geny? Někdo je veselý a někdo morous. Prostě jsem člověk, který vidí sklenici napůl prázdnou nebo naopak napůl plnou, a tím je to dáno a hotovo?
Nebo za spokojený život mohou hlavně okolnosti (náhody)? Něco se stane a podělá mi to život. Blbé věci se prostě stávají. Možná mě povýší v práci, ale stane se něco jiného příšerného: nemoc, vážná dopravní nehoda v rodině nebo požár domu a já se z toho nakonec stejně nebudu moct radovat.
V zajímavé vědecké práci, kterou publikovala profesorka Sonja Lyubomirsky, (2007) porovnávala hodnocení pocitu štěstí mezi jednovaječnými dvojčaty (které mají stejné geny) s dvojvaječnými dvojčaty, které nemají stejné geny, ale vyrůstají v prakticky stejném prostředí.
Dále prozkoumala řadu studií zabývajících se životními okolnostmi jako jsou nehody, kvůli kterým se lidé stanou trvale zdravotně postiženými, ztráta zaměstnání, ovdovění a podobně.
Nebudu tě napínat. Když vše shrnula, došla k závěru, že náš pocit radosti a štěstí z:
- 50% ovlivňuje dědičnost a naše geny.
- 10% je dáno okolnostmi mimo naši kontrolu.
- a celých 40% je dáno našimi myšlenkami a akcemi.
Dochází tedy k závěru, že: Naše záměrné úsilí a aktivity mají mocný efekt na to, jak šťastni se cítíme. Ovlivňují totiž pocit spokojenosti (štěstí) téměř z poloviny.
Daria, K.: Jenom ty se můžeš udělat šťastným.
Zcela nesouvisející (pro mne vtipná) odbočka: Snažíme se text udělat o něco pestřejší. Například fotkami. U textu o nehodách a neštěstích jsem navrhoval fotku hasičů (našel jsem ale zatím jen sexy svalnaté hasiče bez košil). Míša (moje kamarádka a rozkošně pruderní jazyková editorka) sklopila oči a pronesla: "...hasiči jsou hlavně úplně mimo téma!" Takže holky, hasiči nebudou a je tam rozbité auto.
Opravdu to platí i pro mne?
Ale co když všechny tyhle statistiky platí pro všechny ostatní lidi, nebo pro většinu z nich, ale ne pro mne. Já jsem prostě jiný, nebo to možná platí průměrně, ale v konkrétní jedinečné situaci ne.
Vnitřní hlas, říkejme mu třeba intuice, říká: "Myslím, že pokud teď vyjdu ven, srazí mě auto budu do konce života na vozíčku, tak to můj pocit životního uspokojení a radosti ze života ovlivní určitě mnohem víc jak z 10%. To je přeci jasné.
To bude úplně šílené. Převrátí mi to život naruby. No ne?
Nebo když v loterii vyhraji stovky milionů dolarů... To mi neříkejte..."
Dan Gilbert, profesor psychologie Harvardské univerzity, má k tomuto tématu nádhernou přednášku The surprising science of happiness (anglicky s možností českých titulků) V čase asi 2:23 žádá posluchače, aby si vybrali jednu z alternativních budoucností (velkou výhru, nebo být po zbytek života na vozíku). Nechá jim chvíli času, neboť tak závažné rozhodnutí je třeba promyslet.
Následně posluchačům sdělí, že existují data o tom, jak se lidé cítí rok po takových událostech. První graf - ten je přesně takový, jaký by asi každý čekal. Na stupnici od 1-100 výherci loterie 80 a vozíčkáři 20. Jenže tahle data si vymyslel. Druhý graf je založen na skutečných datech. A tam jsou ty slupce prakticky shodné. Rok po výhře, respektive rok po té, co přišli o možnost chodit je pocit spokojenosti se životem u výherců i vozíčkářů stejný.
Nemáte být ale smutní z toho, že jste tenhle kvíz neodhadli. Protože všichni se ve všech těchto otázkách mýlíme. A to pořád.
Důvodů je celá řada. Postupně se s nimi seznámíme. Jedním z těch důvodů je hédonická adaptace, o které budeme mluvit ve dni 6.
Svou spokojenost a pocit radosti mohu svými činy a rozhodnutími do značné míry ovlivnit. Na dalších stránkách objevím jak na to: Proč nejednou usiluji o věci, které mě nečinní až tak šťastným, co by bylo lepší dělat a jak změny dosáhnout.
Dny jako kapitoly
Ještě pár vět o webu samotném. Informace jsou zde rozděleny do kapitol, kterým říkám dny. Vždy je to jen kousek čtení plus občas nějaké video.
Mnozí nemají čas číst dlouhé knihy a studie. Proto jsou zde informace koncentrované. Plně je vstřebat a zavést do života nemusí být tak rychlé a snadné, jako si je přečíst.
Pokud si spokojenější a šťastnější život opravdu přeješ, možná by sis chtěl do telefonu nastavit připomínku na vhodný čas (jednou za den, nebo třeba i jednou za týden), že se chceš k těmto stránkám a tomuto tématu vrátit a objevit a vyzkoušet něco nového.