Den 14
Jak se zaručeně zlepšit
Jsem chytrý nebo hloupý? Je možné se výrazně zlepšit? A co je důležitější: výsledky nebo snaha?
Podle Caroline Dweck se každý z nás nachází někde na spojnici mezi fixní a růstovou mentalitou, nebo chcete-li fixním a prorůstovým myšlenkovým rámcem. Tyto dvě základní skupiny se liší chováním a zejména reakcí na vlastní selhání.
FIXNÍ MENTALITA je přesvědčení, že vlastnosti jako inteligence a schopnosti jsou pevně dány. Mezi některé vlastnosti a přesvědčení této mentality patří:
- Soustředění se na výkon a známky.
- Dobrý výkon je danou přirozeností.
- Pokud se musím snažit, pak nejsem chytrý.
- Úsilí je špatné znamení.
- Skrývá a zatajuje slabiny.
- Skrývá a zatajuje chyby.
RŮSTOVÁ MENTALITA je přesvědčení, že inteligence může být zlepšena tréninkem, a že většina základních schopností může být rozvinuta vytrvalostí a snahou (tvrdou prací). Mezi některé vlastnosti a přesvědčení této mentality patří:
- Soustředí se na učení, ne výsledky.
- Dobré výsledky jsou plody úsilí a práce.
- Náročná práce a úsilí je to, jak se zlepšuješ.
- Úsilí je dobré znamení.
- Vytěží to nejlepší ze slabin.
- Profituje a učí se z chyb.
Matylda K., 21 let: Při první myšlence na vlastní zkušenost s fixním a růstovým myšlení jsem se vrátila na gymnázium, kde mi byly osm let předkládány klady fixního mindsetu a myslím, že má zkušenost není ojedinělá.
Tato skutečnost mě značně rmoutí, protože v mém životě po gymnáziu mi dalo značné úsilí přebudování a posílení ne tak často užívaného způsobu myšlení, který je zaměřený na samotné potěšení ze zisku nových informací, ačkoliv si myslím, že jsem v mimoškolních aktivitách, kterými jsem trávila čas růstový mindset značně rozvíjela.
Je těžké soudit, který pohled je obecně výhodnější, protože z mých zkušeností vím, že velice záleží na prostředí, ve kterém se člověk nachází a na kolektivu, který jej obklopuje. V mé aktuální situaci na vysoké škole jsem za výhodnější shledala růstovou mentalitu, což může být dáno obory, které studuji a také štěstím na spolužáky, se kterými trávím čas a kteří mě často inspirují svými pohledy na svět.
Neznamená to ovšem, že bych fixní mentalitu navždy opustila, myslím, že je dobré, aby měl člověk v záloze oba mindsety, protože nikdy neví, který se může v budoucnu hodit.
Heide Grant a Carol Dweck (2003) v pěti studiích v jejich práci ukázaly, že studenti s fixní mentalitou po špatném výsledku přišli o sebejistotu. Ti s růstovou mentalitou po špatném výsledku pracovali usilovněji a dosáhli lepších výsledků.
Jennifer Mangels a kol. (2006) za pomoci studie mozkových vln (EEG) rovněž ukazuje, jak přesvědčení studentů ovlivňuje jejich studijní úspěšnost. Ti s fixní mentalitou (zde entity perspective) se soustředili více na zpětnou vazbu (zda se mýlili nebo ne), zatímco ti s růstovou mentalitou na správnou odpověď. Jak to ovlivní studijní výsledky je asi jasné a nevyhnutelné.
K podobnému závěru dochází i Lisa Blackwell s kol.(2007) ve své dlouhodobé studii sedmáků. Pokud věříme, že máme schopnost se zlepšit, pak se také zlepšíme.
A může být fixní mentalita vůbec někdy výhodná? Carol Dweck k tomu v on-line rozhovoru z roku 2016 předesílá, že růstová mentalita neznamená,
že musíme zlepšovat úplně všechno. Můžeme se soustředit jen na něco. A k výhodnosti fixního mentálního nastavení říká, že ostatní toto studovali a objevili zatím dvě oblasti,
kde se jeví fixní mindset jako lepší.
Jednou z nich je sexuální orientace. Lidé, kteří akceptují to kým jsou, se na tom zdají být lépe než ti, kteří mají pocit, že se musí měnit.
A tou druhou oblastí je stárnutí. Je sice fajn snažit se zůstat mladým s pomocí cvičení a všeho toho dalšího, ale někdy to přeroste v poněkud zoufalou snahu zachovat si extrémní mladost, která se v důsledku nezdá až tak
skvělou.
Ale pokud se týká oblasti schopností, zdá se, že růstová mentalita je typicky výhodnější.
Jestliže patříš mezi lidi s fixní mentalitou a ptáš se, zda: Je vůbec možné fixní nastavení mentality změnit? Pak je text níže právě pro Tebe.
Jak je možné podpořit růstovou mentalitu? To popisuje Carol Dweck ve videu/přednášce níže. Například oceňováním snahy, procesu, vytrvalosti, strategie a ne oceňováním talentu a inteligence, což oceňované činí zranitelnými.
Rovněž popisuje, jak je možné změnit mentalitu studentů přímo.
Hovoří mimo jiné také o tom, jak část studentů a žáků má špatné výsledky a my se můžeme domnívat, že je to nevyhnutelné. Na několika příkladech tříd s velmi špatnými výsledky
(např. jižní Bronx) ale ukazuje, že to tak nemusí být.
Vytvořením prorůstového prostředí se čtení dětí z indiánské rezervace zlepšilo natolik, že byly z posledního místa v okrese i státě během roku či dvou na špici okresu.
Tento okres přitom zahrnuje i bohaté čtvrti města Seattle, takže "děti z rezervace" překonaly "děti z Microsoftu".
Profesorka Carol Dweck a její 9 minutová přednáška Síla víry v to, že se můžeme zlepšit (anglicky s českými titulky).
Angela Duckworth v sedmi minutovém videu níže popisuje, že zjistila, že IQ mezi jejími žáky nebylo jediným indikátorem jejich akademického úspěchu.
Někteří z nejlepších žáků neměli IQ nijak vysoké a opačně.
Opustila učitelství a studovala psychologii. Ve své vědecké kariéře si kladla otázku: Kdo je úspěšný a proč? Zjistila, že za úspěchem stojí odhodlání.
A to ať jde o studenty vojenské akademie, nebo děti na základní škole.
Jenže jak odhodlání vybudovat nebo zvětšit?
Angela Lee Duckworth: Klíč k úspěchu?