Den 17
1 chyba, kterou ve společnosti cizích lidí děláme
Když jedeš vlakem nebo autobusem, je příjemnější se s lidmi bavit, nebo se uzavřít do sebe, nikoho si nevšímat, nikoho nerušit a užít si své samoty?
David Mayers (2000) mimo jiné říká, že lidé s blízkými sociálními vazbami jsou méně náchylní ke špatnému zdraví, předčasné smrti. Pravděpodobněji překonají vážné onemocnění a méně pravděpodobně se stanou obětí stresujících událostí.
Ed Diener a Martin E.P. Seligman (2002) ve své studii zjistili, že nejšťastnější lidé jsou společenštější a mají silnější romantické a společenské vazby než lidé, kteří tak šťastní nejsou.
| Velmi NEŠŤASTNÍ | Velmi ŠŤASTNÍ | |
|---|---|---|
| Blízcí přátelé | 4,1 | 6,3 |
| silné rodinné vazby | 3,7 | 6,4 |
| Romantické vazby | 2,3 | 6,0 |
| Velmi NEŠŤASTNÍ | Velmi ŠŤASTNÍ | |
|---|---|---|
| Čas strávený o samotě | 5,8 | 4,4 |
| Čas strávený s rodinou, přáteli, romantickým protějškem | 3,6 | 5,1 |
Dobře, rodina, přátelé, ale ne každý má velkou a blízkou rodinu. Co cizí lidé? Je možné zvětšit mírů sociálních vazeb i s cizími lidmi? A pokud ano, ovlivní to náš pocit radosti a pozitivity?
Nicholas Epley: "Sociálním kontaktem může být téměř cokoliv od očního kontaktu s jinou osobou až po dlouhodobý romantický vztah. A ukazuje se, že sociální kontakty z tohoto širokého spektra jsou pro lidi zatraceně dobré. Jinými slovy, absence těchto sociálních kontaktů, sociální izolace, má tendenci být docela hrozná. Každý asi slyšel, že samotka ve vězení je docela strašná věc. V našem výzkumu jsme ale zjistili, že lidé někdy takovou izolaci vyhledávají."
Nicholas Epley s Juliana Schroeder (2014) provedli báječný experiment ve veřejných dopravních prostředcích (vlak, městský autobus). Rozdělili účastníky do tří skupin s těmito úkoly:
Connection/Spojení = vést s někým konverzaci.
Solitude/Samota = uzavřít se do sebe a užít si své samoty.
Control/Kontrolní skupina = dělat to, co by dělali normálně.
Lidé očekávali (predicted), že nejvíc nepříjemně se budou cítit v případě rozhovoru a nejlépe, pokud se uzavřou do sebe. Přesný opak se ukázal pravdou. Lidé, kteří zapředli rozhovor, se nakonec cítili zdaleka nejpozitivněji.
Ale co ti druzí? Ti, které oslovíme. Určitě to bude nepříjemné jim. Je často zřejmé, že se nechtějí bavit... I v tomto bodě se ukázal předpoklad jako nesprávný.
Někteří lidé ale chtějí ve vlaku pracovat. Co se týká produktivity, ta byla v případě sociálního kontaktu hodnocena jako o něco horší, ale zdaleka ne tak špatná, jak lidé předvídali.
Já osobně mám s rozhovory ve vlaku stejnou zkušenost. Téměř vždy je takový rozhovor příjemný a často i zajímavý a obohacující. Jednou jsem cestoval z Prahy s důchodkyní, která pracuje pro luxusní půjčovnu aut a jezdí ta auta vyzvedávat na různá místa v republice i v zahraničí. Zmiňovala třeba Vídeň, místa ve Švýcarsku, nebo tuším i Brusel. Bylo to tak zajímavé!
Při jiné cestě si ke mně přisedla mladá dirigentka. Nikdy před tím jsem s dirigentem tak dlouho nedebatoval. Hudba a zejména teorie je pro mne vzdálenější teritorium, ale rád jsem se o ní dozvěděl něco víc.
Jindy jsem mluvil s architektem.
A třeba při cestě vlakem z Plzně do Prahy jsem se seznámil s produkční švédské televize, která jela ze stejné akce jako já. Ne všechny rozhovory si teď vybavím do detailu, ne všechny byly mimořádně zajímavé, ale všechny mi mou cestu zpříjemnily.
Málokterý rozhovor trval celou cestu. Zdaleka ne. Takže jsem mohl i pracovat, a ač o něco kratší dobu, možná efektivněji. Cítil jsem se tam totiž najednou nějak líp, pohodlněji.
V jiném experimentu, o kterém jsem jej slyšel mluvit, vyslali dvě skupiny lidí do muzea vědy a průmyslu v Chicagu. Jedni se měli snažit navázat oční kontakt a usmát se, být přátelští. Moc se jim do toho nechtělo, podobně jako v tom experimentu v dopravních prostředcích. Druhá skupina se měla chovat běžně a jen pozorovat a hodnotit, jak přátelští lidé jsou. Skupina, co se smála a navazovala oční kontakt později hlásila, že lidé v muzeu jsou přátelštější, než jak to vnímala ta skupina, ve které se lidé chovali uzavřeně. A nejen to. Lidé z té první skupiny byli i v dramaticky lepší náladě.
I drobné sociální kontakty, jako je náhodný rozhovor nebo úsměv, přispívají k naší dobré náladě.
Sdílená radost
Říká se, že sdílená radost je dvojnásobná. Erica Boothby a kol. (2014) v jejich experimentu ukázali, že sice možná ne vždy dvojnásobná, ale že na tom rčení skutečně něco je. :) Dospěli k závěru, že sdílené zážitky jsou silnější.
O důvod víc pěstovat sociální kontakty a vazby. :)