Milan F., 82 let: Bylo to jen pár fotek, co jsem jí kdysi poslal, když ještě tančila. Nedávno mi k nim ale napsala: "Krásné vzpomínky a Vám patří obrovské díky, že je mohu mít zachované nejen v hlavě". Někde uvnitř se ve mně něco rozlilo, co se nedá koupit, natož ukrást - její radost.
Radost se nerodí ve statcích, ale ve skutcích; na velikosti nezáleží. Ty fotky byly jen o něco větší než pohlednice.
Elizabet Dunn a Michael Norton (2014) ve své knize popisují experiment, kdy lidem dali $5 nebo $20 s tím, že je musí utratit za něco pro sebe, či jiné (4 skupiny). Později v tom dni ověřili jejich pocity.
Co bys řekl, že se stalo? Budou účastníci šťastnější, když utratí peníze pro sebe? Když dostanou a utratí tu větší částku? No, když dostanou a utratí jen $5, to asi nebudou šťastnější než ti, co dostanou a utratí $20. Co?
To je přesně to, co lidé předvídali. Jaká byla skutečnost?
Peníze vynaložené na jiné přinášely větší radost než ty, vynaložené na sebe. A navíc Velikost částky nehrála významnou roli.
Lara Atkin s kolegy ukazují, že peníze vynaložené na jiné zvyšují pocit radosti napříč příjmovými skupinami i napříč kulturami (Kanada, Uganda).
Lidé, kteří věnují svůj čas pomoci jiným, mají pocit, že mají více volného času než ti, kteří jiným nepomáhají. Micahel Norton, výzkumník v tomto oboru říká: "Naše výsledky ukazují, že když chudí darují peníze, tento akt sám o sobě zmírňuje jejich pocit chudoby." (Society for Personality and Social Psychology, 2013). Díky altruismu se lidé cíti bohatší. Ať jde o čas nebo peníze.
Keiko Otake a kol. (2006) ve svých studiích mezi japonskými studenty ukazuje, jak je laskavost pro pocit radosti a spokojenosti důležitá.
Nejen to být laskavý, ale rovněž si laskavost uvědomovat, rozpoznávat a oceňovat.
V jednom z pokusů účastnice (studentky psychologie) týden sledovaly všechny své laskavé skutky vůči druhým a reportovaly jejich počet za den.
Po týdnu, ale i po měsíci po testu byl jejich pocit spokojenosti (Japanese Subjective Happiness Scale - JSHS) významně vyšší jak proti původní hodnotě, tak proti kontrolní skupině.
Dospěli k závěru, že:
Laskaví lidé jsou šťastnější a mají radostnější vzpomínky. Pouhým počítáním svých laskavých skutků lze pocit spokojenosti ještě zvýšit.
Sonja Lyubomirsky (2005) ve své práci ukazuje jak 5 laskavých skutků v jednom dni výrazně zvětší pocit subjektivní spokojenosti, jak proti kontrolní skupině, tak proti technice počítání požehnání (vděčnosti).
Považuji zde za důležité zmínit výsledky studie srovnávající riziko úmrtí u lidí, kteří mají pro co žít (smysl života) s ostatními. Randy Cohen a kolegové (2016) provedli meta analýzu 10 prospektivních studií s celkovým počtem 136 265 účastníků. Studie sledovali účastníky po střední dobu 8,5 let. U lidí, kteří měli vyšší smysl života zaznamenali významnou spojitost s nižším rizikem úmrtí z jakýchkoliv příčin (0,83, [CI = 0.75–0.91], p < .001).
Stephen Post & Jill Neimark (2007) citují ve své knize řadu studií, které ukazují významný vztah mezi štědrostí, zdravím, radostí a dlouhověkostí. Na straně 283 dochází k závěru, že život, o který by lidé měli usilovat je takový, který je naplněn láskou, soucitem a dávání druhým. Lidé, kteří jsou velkorysí a štědří, budou žít život, který je mentálně a fyzicky zdravější než ti, kteří jsou sobečtí a sebestřední.
Odpovědí na otázku v titulku je ...
Když přemýšlím o svých zkušenostech, mohu jen potvrdit, že laskavostí jen málo kdy něco obětuji, ale téměř vždy něco získám. A v laskavosti nemusí jít jen o peníze. Zdaleka ne. Můžeme dávat jak materiální věci, a to je to, co většinu z nás napadne asi jako první, ale můžeme také například osvobozovat od strachu poskytnutím útočiště, či útěchy, nebo můžeme dávat své znalosti a zkušenosti.
Myslím, že jednou z nejcennějších a nejlaskavějších věcí, které můžeme dát, je náš čas, pozornost a úsilí.