O tomto projektu
Lidé si často myslí, že chtějí například víc peněz, uznání, nebo něco jiného. Přitom chtějí být jen šťastnější.
Ještě na střední škole, myslím, že to bylo v prvním ročníku, na hodině ekonomie, se nás profesorka zeptala, které tři věci považujeme v životě za nejdůležitější, které si přejeme. Měli jsme si je zapsat, abychom je později, po mnoha letech, mohli porovnat s tím, jak se nám hodnoty změní.
Spolužáci si přáli krásná sportovní auta, domy s bazénem, zdraví, dokončit školu, hodně peněz, dobrou práci a tak podobně. Já měl jen jedno přání, jedno slovo. Jedno jediné.
Štěstí.
Podle soucitného pohledu profesorky myslím, že se má hodnota v tom okamžiku setkala s nepochopením. Nebyl totiž prostor pro vysvětlování.
Nepřál jsem si štěstí ve významu dobrých náhod. Přál jsem si štěstí ve významu pocitu štěstí a radosti. Vyšší formu spokojenosti. Do toho se mi to všechno sbíhalo. Pokud budu například já, nebo lidé kolem vážně nemocní, tak asi nebudu šťastný. Ale pokud budeme zdraví, nebo bohatí, neznamená to automaticky pocit štěstí.
Věděl jsem, že hledání pocitu štěstí a radosti je tím hlubokým a prapůvodním přáním za tím vším. Ostatní jsou jen prostředky a okolnosti, o kterých si možná myslíme, že nám ten pocit zprostředkují. V tom jsem měl jasno už tenkrát. Jen jsem úplně nevěděl, co dělat, jak větší spokojenosti docílit.
Vyslechl jsem různé guru, psychology, náboženské vůdce. Měl jsem mezi tím vším také tu čest slyšet přednášku a krátce na toto téma diskutovat i s panem prof. Pavlem Pafkem. Mimochodem, podobnou přednášku na téma štěstí měl dříve i na UTB a je k vidění zde: Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.: O štěstí ve zdraví i nemoci .
Teď, o mnoho let později, díky vlastním a zejména cizím zkušenostem mám pocit, že o tom vím o kousek víc. Poslední velkou inspirací mi byl báječný kurz profesorky Laurie Santos.
Přišel jsem na to, že pocit štěstí je do značné míry otázkou volby, rozhodnutí a činů. Rovněž jsem zjistil, že to není jen o mém štěstí, ale i o spokojenosti a radosti těch druhých. O sdílení toho dobrého. A to je hlavní motivace za tímto pro-bono projektem.
Jednotlivé vědecké studie, které cituji, jsou jen většími či menšími studiemi se všemi jejich limitacemi. Názory jednotlivců, jsou názory jednotlivých lidí, či jejich filozofických a náboženských směrů. I když třeba koncentrují moudrost a zkušenost mnoha staletí, pořád mohou být jen dílčím pohledem nějaké skupiny zaměřené určitým směrem. Vše jsou to jen různě velké a pestrobarevné střípky. Střípky různé velikosti, barvy a různého podkladu.
Když se ale na to vše podíváte dohromady, možná zjistíte, že ty střípky mají své pevné a důležité místo. Možná začněte tušit nebo i rozeznávat mozaiku. Možná začnete vidět celý obraz, který dává smysl a funguje. To se mi stalo. Mám z toho radost, o kterou se chci podělit s vámi se všemi.
Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi s realizací tohoto webu nějak konkrétně pomohli. Ať už textem, který mi k tématu napsali, kritikou, nápadem, nebo jinak. Nebudu zde jmenovat všechny - někteří ani nechtěli uvést pravé jméno - ale tři jména zde uvedu.
Mimořádné poděkování patří té, která byla nejen konzultantkou, ale celý text také přečetla a opravila všechny hrubky a překlepy. Tou dobrou duší je pozorná Michelle Tinka. Děkuji Ti. Pokud jsou v textu nějaké gramatické chyby a jazykové nedokonalosti, je to nepochybně tím, že jsem do něj zasáhnul poté, co jej ona opravila. :)
Další významné pomoci a oponentury se mi dostalo od laskavé Mgr. et Mgr. Jany Dvouleté
a hodné BcA. Lucie Hrochové. Bez vás by tenhle projekt byl slabším a horším. Děkuji!
Ladislav Polák, květen, 2020
Předávám tak, jak jsem sám dostal nebo nalezl. Sdílím, protože myslím, že je to správné a prospěšné.
Pokud je něco, co myslíte, že by zde mělo být uvedeno, pokud máte krátký příběh, který by zde měl být, podělte se o něj:
