Den 21
Mozek je náročný jedlík
Mozek je orgánem s velkými metabolickými a nutričními nároky. Spotřebuje asi 20% našeho energetického příjmu. Krom toho tvorba neurotransmiterů, tedy látek potřebných k výměně signálů uvnitř mozku, je závislá na potřebných stavebních kamenech (aminokyselinách, minerálech a dalších látkách).
Není proto asi divu, že strava může mít nemalý vliv na naše nálady a zdraví obecně. Jerome Sarris a kol. (2015) jsou ve své práci zastánci toho, aby byla strava rozpoznána jako centrální determinant jak ve fyzickém, tak duševním zdraví.
To, že strava může zdraví pomoci či uškodit není nic nového. Věděli to a v praxi používali už za dob Aeskulapa i dříve (Madeline Cosman, 1983). Věta: "Nechť je jídlo tvým lékem a tvůj lék tvým jídlem" je spojována dokonce už s Hippokratem, otcem moderní medicíny, který žil už v 5. století před n.l.
Nechci se nyní pouštět do širokého tématu stravy. Enviromentálních, etických, zdravotních a dalších aspektů je příliš mnoho. Ber toto jen jako připomínku velké důležitosti stravování pro šťastnější a radostnější život.
Helen M.Hendy (2012) si položila zajímavou otázku: Jídlo nebo nálada? Co je příčinou a co následkem? Provedla tedy týdenní experiment se studenty, kteří zaznamenávali příjem potravy a své nálady. Došla k závěru, že ve vztahu potrava - nálada, je strava tím počátkem a příčinou. Navíc zjistila, že ovlivnění nálady trvá dva, spíše než jeden den. Čím více kalorií, nasycených tuků a sodíku studenti snědli, tím negativnější náladu hlásili dva dny po té.
O významu cvičení pro lepší náladu a spokojenost jsme mluvili ve dnu 19. Základní mechanismy tohoto zlepšení nálady se rozhodla prozkoumat Kate Lennox (2013).
Realizovala experiment s dospělými ženami (18-62 let), ve kterém prováděla intervenci spočívající v 12týdenním cvičení v posilovně. Během experimentu sledovala různé hodnoty a parametry jako hmotnost, dobu cvičení, náladu, podporu okolí, sebevědomí ap. Jednou z oblastí bylo stravování. Použila test EAT-26: 26 položkový dotazník navržený tak, aby identifikoval abnormální stravovací návyky, postoje, chování a obavy o hmotnost.
Analýzou dospěla k závěru, že zlepšené stravovací návyky byly nejkonzistentnějším a nejvýznamnějším prediktorem změn v náladě způsobených cvičením.
Seanna E.McMartin a kol. (2013) na základě velké (n = 296121) národní studie provedené v Kanadě dochází k tomu, že častější příjem ovoce a zeleniny vede k menší pravděpodobnosti deprese. Ti, s nejvyšším (nejčastějším) příjmem ovoce a zeleniny ve srovnání s těmi s nejnižším příjmem, měli i významně nižší pravděpodobnost úzkostných stavů.
Felice Jacka a kol. (2017) v jejich 12 týdenní studii středně těžkých a těžkých případů deprese ukázali významný vliv stravování na depresi (zlepšení u skupiny s dietní intervencí).
Laura R LaChance & Drew Ramsey (2018) na základě systematického studia dostupné literatury sestavili tabulku (anglicky) potravin s nejvyšším obsahem látek, které je možné na základě kritérií považovat za antidepresiva. V čele stojí řeřicha, špenát, saláty, vodnice, řepa, bylinky jako bazalka, petrželka nebo ústřice. POZOR! Pokud máš depresi, poraď se před jakoukoliv velkou změnou životního stylu s lékařem.
C. Prasad (1998) ve své práci mimo jiné uvádí řadu neuroaktivních látek obsažených v různých potravinách a dochází k závěru, že ačkoliv malé množství jednotlivé potraviny nejspíš nebude mít žádný význam, kombinace různých potravin mohou ovlivnit náladu a zdraví.
Nevím zda to máte také tak, ale kousek dobré, hořké čokolády s lískovými oříšky. Hmmm, mňam... To mě ovlivní. :)
Jennie I. Macdiarmid & Marion M. Hetherington (1995) realizovaly experiment s čokoládou. Ve skupině měli polovinu žen, které se označily za 'závislé' na čokoládě. Během týdne sledovaly množství snědené čokolády, hlad, náladu a další parametry.
'Závislé' jedly čokoládu mnohem častěji a celkově v mnohem větší množství, než kontrolní skupina. Před konzumací hodnotily rovněž pocit viny, depresivní náladu a touhu jako větší, zatímco pocit spokojenosti a uvolněnosti jako menší než kontrolní skupina.
Snědení čokolády ale vedlo u 'závislých' ke zvětšení pocitu viny, zatímco změny v depresivní náladě či pocitu uvolněnosti nebyly významné. Studii autorky uzavírají s tím, že ačkoliv konzumace čokolády může přinést potěšení, pro ty, kteří takovou konzumaci považují za nadměrnou, má potěšení jen krátké trvání a je doprovázeno pocity viny. To potvrzuje i Maryann Hammers (2015). Pro mne z toho plyne: Co si o potravinách myslíme, ovlivňuje to, jak se po jejich konzumaci cítíme. Viz též Všechno, co chcete vědět o placebo efektu na webu Sisyfos.
A na závěr informativní asi 90 minutová přednáška: doc. MUDr. Pavel Kohout, Ph.D.: Léčba výživou (2020)
Přidám ještě několik odkazů dovnitř videa pro představu o obsahu a záběru přednášky:
Lepek (gluten) 26:02 - 44:10
Disacharidázy (a MLÉKO, ...) 44:11 - 54:18
Paleo dieta 54:19 - 56:00
Překyselení organismu ? 56:05 - 57:34
A další zajímavá přednáška: L. Roubík, M. Šindelář: Moderní výživa - mýty vs. fakta (Pátečníci Stream, 2. 2. 2021)