Den 25
My a oni
My to jsme my. A oni, to můžou být sousedé, jinověrci, komunální politici, vláda, lidé z jiné země, kultury... Jakákoliv skupina, která je nějak jiná, a o které vím nutně méně, než o té své a vůči které se pravděpodobně nějak vymezuji.
Mina Cikara a kol (2011) ukazují v laboratorním experimentu se sportovními fanoušky, jak nahlížíme na úspěch a neúspěch člena vlastní a soupeřící skupiny. Během experimentu prováděli m.j. i funkční magnetickou rezonanci. To, jaké pocity fanoušci zažívají, když vyhraje vlastní tým, nebo ten soupeřící, ale asi není třeba popisovat a dokládat výzkumy.
Jsou muži lepší v matematice než ženy? A když ne všichni, tak (velká) většina z nich?
Hans Rosling a kol. (2018) ve své knize Factfulness hovoří mimo jiné o instinktu propasti. O tom, že jsme přesvědčeni, že existuje nějaká propast například mezi zeměmi západními (tedy rozvinutými) a rozvojovými. Mezi zeměmi chudými a bohatými. Mezi těmi zeměmi, kde umírá velké procento dětí a těmi, kde ne. Tento náš instinkt odráží filmy a příběhy o těch dobrých a zlých. O nás a těch druhých. O tom, že svět je bílý a černý. Všechny tyto falešné dojmy, o současném světě rozděleném do dvou, jasně odlišených skupin, mezi kterými je propast, vyvrací. Existují chudá místa a země, ale 75% lidí žije ve středně příjmových zemích.
Ale zpět k otázce o mužích, ženách a matematice. Když budeme po jednotlivých letech vynášet do grafu výsledky testů z matematiky u mužů a žen, jak je ve svých zprávách uvádí College Board, dostaneme dvě křivky, kdy křivka týkající se mužů bude konzistentně výše, než ta patřící ženám. To zdánlivě podporuje představu propasti. Ovšem podívejte se, jak to bude vypadat, když do grafu vyneseme počet jednotlivců s jednotlivými skóre. Drtivá většina žen má svůj mužský protějšek se stejným počtem bodů (skóre).
V knize... V životě...
Tato kapitola není dokončena. Je na Tobě, na nás všech, abychom ji dokončili.