Den 09
Tak jo, jaký zážitek sis dopřál? Vychutnal sis každý okamžik? :) A napadlo Tě, že se mohlo stát něco, co by Ti to neumožnilo?
Negativní vizualizace - co kdyby se to nestalo?
Přemítání o tom, jak se něco pozitivního v našem životě nemuselo stát, nás činní spokojenějšími. Minkyung Koo a kol. (2008) v jejich studii mimo jiné zjistili, že pokud si představujeme (píšeme) o tom, jak jsme nemuseli potkat svého romantického partnera/partnerku, jsme se vztahem spokojenější, než pokud myslíme (píšeme) o tom, jak jsme se setkali. Jde tedy nejen o to přemýšlet nad tím, za co jsme vděčni, ale také si uvědomit, že se to vůbec nemuselo stát.
Srovnávat vůči jiným referencím a nadhled
V pátém dnu jsem se dozvěděl, že přemýšlíme relativně ve vztahu k referencím. Co kdybychom tyto naše srovnávací reference změnili?
Carey Morewedge a kol. (2010) ve své práci testovali právě to a dospěli k závěru, že v realitě budeme spokojenější s nejlepší z nabízených průměrných možností, než pokud dostaneme nejhorší z nabízených excelentních možností. (V experimentu používali jídlo a pochutiny.) I když si to neuvědomuji, srovnávám vůči nějakým referencím, a to výrazně ovlivňuje můj úsudek.
Vlastní fakt, že srovnávám, asi tak snadno změnit nejde. A možná by to bylo i ke škodě. Ovšem logickou volbou toho, proti čemu srovnávám, můžu pozitivně ovlivnit svou spokojenost.
Víkend s přáteli tady někde kousek může být pro mě stejně zábavný a dobrý nebo i lepší než víkend v exotičtější destinaci. Změna proti normálu v příjemné společnosti... to je to, čeho si mozek všimne a co si užiji. Pokud nezačnu srovnávat a přemýšlet, že na Riviéře by to bylo lepší než v Beskydech. Pro můj pocit spokojenosti není totiž velikost změny až tak důležitá. Je to pozitivní vybočení z normálu. A pokud si to (já) nezošklivím, pokud si to užiji, mohou být obě alternativy z pohledu vnitřního pocitu stejně dobré. Pocit spokojenosti totiž vzniká v mé hlavě.
Ve třetím dni jsem zmiňoval zkreslení rámcováním (český termín neznám, jde o můj překlad). Kvůli tomuto zkreslení máme tendenci informace vnímat v tom rámci, ve kterém jsou prezentovány. Na to je třeba dát si pozor. V experimentu, který provedli Amos Tversky & Daniel Kahneman (1981) si měli lidé vybrat mezi léčbou A a B, která by se týkala 600 lidí. Tatáž fakta lze prezentovat různě. Níže je léčba A prezentována v pozitivním nebo negativním rámci (označeno jako + a - ).
| Rámec | Léčba A | Léčba B |
|---|---|---|
| + | Zachrání 200 životů | 33% šance, že zachrání všech 600 lidí, 66% šance, že nezachrání nikoho. |
| - | 400 lidí zemře | 33% šance, že nikdo nezemře a 66% šance, že zemře všech 600 lidí. |
72% účastníků pokusu si vybralo léčbu A, pokud byla prezentována v "+" rámci. Tato preference klesla na 22%, pokud byla prezentována v rámci negativním ("-").
Myslím, že toto je další pádný důkaz toho, jak podléháme nelogickým dojmům. V našem uspěchaném světě je obtížné nerozhodovat se rychle. Přesto myslím, že to stojí za to. Nepodlehnout dojmům a intuicím. Nepodlehnout tomu, jak se něco jeví nebo jak je to prezentováno. Poodstoupit, podívat se na vše i z jiné strany a snažit se i o nadhled.
Země je zde miliardy let. Kolik lidí zde bylo před námi a kolik přijde po nás? Slyšel jsem, že kosmonauté, kteří viděli Zemi z vesmíru, bez hranic, malou, modrou, zranitelnou, uprostřed nedozírné prázdnoty, se pak prý už nikdy nedívali na pozemské problémy stejně. Docela dobře si to dokážu představit.
Jana Dvouletá (díky Jani) mě upozornila na praktický článek o tom, jak nebýt obětí našich negativních myšlenek s pomocí odstupu a přerámování: Gulasova, V.: Jak změnit automatické negativní myšlenky?
A já přidávám ještě jeden, který uvodím citací: „Co když to není stres, ale vzrušení?“ Žák, V.: Přerámování: Nový pohled na sebe i na svět vám zjednoduší život
Vyvarovat se závisti
Vyvarovat se závisti je pro mne stěžejní. Rozhodně nechci zažívat ten sžíravý pocit. Krom toho může závist poškozovat naše duševní zdraví. (Smith, R. a kol., 2008). Klíčem k tomu je omezit sociální srovnávání a BÝT VDĚČNÝ. Vděčnost za to, co mám a čeho jsem dosáhl. Vděčnost je zabijákem závisti. Katelyn Poelker a kol. (2017) na to ukazují na základě jejich studie u adolescentů z chudých poměrů v Guatemale.
Vděčnost byla spojena s menší závistí a s větší spokojeností se životem, zatímco závist přerůstala ve zlobu a roztržky v blízkých vztazích mezi rodinou a přáteli. Závist byla rovněž spojena s menším pocitem celkové spokojenosti (což asi není překvapivé).
Jedním z míst, které vedou k závisti jsou sociální sítě. Podle studie kterou provedli Hanna Krasnova a kol. (2013) může mít asi 20% závistivých pocitů svůj původ na sociální síti. O sociálních sítích se ještě zmíním ve dni 13.
Spíše než závidět, je lepší být motivován. Motivace sama o sobě mi nepřinese spokojenost, ale určitě je lepší než závist. Tu je totiž třeba potlačovat hned od začátku. Pokud se rozvine, je jako lavina.
Nadhled může také pomoci. Proč bych chtěl dům se sedmi ložnicemi, když jsme jen 3?
Vyvarovat se zloby
Jana D., 52 let: Několikrát v životě mi bylo dost těžko - ať to byly psychické otřesy nebo v poslední době těžší průběh nemocí... A v této době si vždycky říkávám, tak a změním své návyky tak, abych žila zdravěji- více pohybu, lepší životospráva, myslet víc na sebe.
Ovšem u mě to vydrží dva, tři týdny .... pak se pomalu vracím do původních kolejí... A v tu chvíli mi to dojde a začnu se zlobit, zlobit se na sebe, na mou slabou vůli!! Kterou mám... Ale ta zloba není dobrá energie, tak je potřeba ji přetavit zpět do aktivity. Občas ta zloba je ale potřeba, je to pro mě zpětná vazba, upozornění, připomenutí, že jsem chtěla něco změnit...
Ichiro Kawachi a kolegové ve studii 1305 mužů, které sledovali po průměrnou dobu 7 let, ukazují významný vliv zloby na ischemickou chorobu srdeční a anginu pectoris. Zhruba dvoj až trojnásobně a to i po zohlednění faktorů jako je kouření. Zlobu u žen studovala Pyoung Sook Lee (2003) a její výsledky napovídají, že vnímaný stres a zloba jsou významnými faktory ovlivňující duševní zdraví u žen středního věku.
Podle studie, kterou provedli Paul LucianSzasz a kol (2011) se zdá, že účinnější taktikou než zlobu přijmout nebo ji potlačovat je situaci přehodnotit.
Větší pestrost
Dělat věci trochu jinak, pestřeji... což platí i o časování. Když budu dělat totéž pořád stejně navíc ve stejnou dobu šedá všednost převládne.
Dopřát si přestávky
Leif D. Nelson a Tom Meyvis ve své studii z roku 2008 dochází k závěru, že přestože příjemné nechceme přerušovat, tak přerušení způsobí, že si pozitivní zážitky užijeme víc. S časem totiž naše potěšení klesá. Přerušení způsobí, že potěšení vyskočí na nový vrchol. K podobnému závěru dochází L. Nelson a kolegové i ve studii (2009) sledování televizního pořadu. Přestože lidé predikovali, že pořad přerušovaný reklamami si užijí méně, opak se ukázal pravdou.
Osobně mám určitou skepsi k obecné aplikaci závěrů. Samotné přerušení je totiž podle křivky publikované v první studii (strana 44) poměrně nepříjemné (velký pokles proti tomu, kdyby sledování nebylo přerušeno). Je otázkou, zda by celkové potěšení nebylo lepší nebo srovnatelné při sledování/poslechu bez přerušení. Osobně bych se také zdráhal např. experiment na situační komedii (druhá studie) aplikovat na napínavý film či generalizovat na obecné situace. Možná je to ale jen má špatná intuice :) Dovedu si totiž představit situace např. v partnerském vztahu, kdy trocha odloučení skutečně pomůže.