Den 05
Kdyby jsi měl možnost si za stejnou práci, na stejném místě, ve stejné firmě vybrat mezi výplatou A: $50000 ročně a B: $100000 ročně, kterou variantu by sis vybral? Zdá se to jasné? Každý si vybere tu vyšší částku? Ukážeme si, že možná to tak jednoznačné není. Stejně tak nemusí objektivní skutečnost odpovídat našemu osobnímu pocitu:
Přestaň dělat tuhle jednu věc a nebudeš se cítit hůř, když si na tom ve skutečnosti lépe
Co přinese víc radosti: stříbrná nebo bronzová medaile?
Victoria Medvec a kol. ve svém článku dokládají, že naše emoční vnímání událostí je nejednou zbytečně ovlivněno myšlenkami na to, co by mohlo být. Dokumentují to na příkladech těch, kteří jsou na tom objektivně lépe, přesto se cítí hůře.
Jejich analýza medailistů z Olympijských indikuje, že výherci bronzové medaile bývají šťastnější než výherci stříbrné. Autoři to připisují faktu, že hypotetická alternativa je pro stříbrného medailistu první místo, zatímco pro bronzového dokončení bez medaile.
Být myšlenkami v tom okamžiku a vychutnat si jej by bylo pro stříbrného medailistu nejspíš lepší. Tomu, jak to udělat se budu věnovat ve dni 7. :)
A co kdybs byl nezaměstnaný? Přijít o práci je - bez ohledu na finanční dopady - asi jednou z největších ran pro subjektivní pocit spokojenosti. Andrew Clark a kol. (2003) na datech sbíraných ve 23 vlnách v Německu v letech 1984-2006 (60000 hodnot, 9000 jednotlivců) ukazují, že být nezaměstnaným mužem v regionech s vyšším procentem nezaměstnanosti je 'snazší', než být nezaměstnaným tam, kde je procento nezaměstnanosti nízké. Když si představím situaci, ve které bych byl jediným nezaměstnaným v okolí, tak to ve srovnání se situací, kdy je nezaměstnaná třetina sousedů, docela chápu. Přitom dopady pro mne a moji rodinu budou zřejmě stejné. Jen díky srvnávání bych se zbytečně trápil víc.
A když budeš zaměstatný, s jakou výplatou by jsi byl spokojen? Jak velká výplata je dost velká? Nejspíš žádná. Bernard van Praag a Paul Frijters na základě jejich výzkumu říkají, že při nárůstu příjmu o $1, narostou naše požadavky o $1,4.
Všiml sis toho obrázku s oranžovými a šedými kruhy? Který z oranžových kruhů je větší? Pokud si vzpomeneš na kapitolu 3, asi Tě nepřekvapí, že jsou shodné. A nejspíš už asi i dokážeš říct, proč se zdají rozdílné.
Moje okolí je významným standardem, proti kterému se porovnávám, ačkoliv toto srovnání má nejspíš poměrně často jen malý absolutní význam. Jde o takzvané:
Sociální srovnávání
Možná Ti to ani nepřijde, přitom je velmi pravděpodobné, že z celosvětového pohledu patříš mezi ty majetnější a dost možná nejmajetnější lidi na světě. Ne že by to bylo až tak důležité. :)
Jaké by to bylo, kdybys žil ve vesnici z hliněných nebo proutěných chýší, nebo někde ve slumu? Nejspíš bys nevěděl, co je možné a jak žijí lidé jinde. A možná ano. Ale nad tím asi tolik nepřemýšlíš. To není Tvoje sociální okolí.
Sara Solnick a David Hemenway (1997) se ve se své studii mezi studenty a zaměstnanci Harvard School of PublicHealth ptali, zda by preferovali:
| A | já $50 000 | ostatní $25 000 |
| B | já $100 000 | ostatní $250 000 |
Co by sis vybral Ty? Většina preferovala variantu "A". A to i v případě délky dovolené a dalších otázek. Volili objektivně horší variantu, která se jevila lepší ve srovnání s blízkým okolím.
Televize a média
Juliet B. Schor (1999) zjistila, že každá hodina týdně u televize znamená navýšení útraty za domácnost o $4 za týden. Proč tom tak možná je naznačuje následující výzkum.
Thomas O’Guinn a L.J. Shrum (1997) zjistili, že s rostoucí dobou sledování televizních programů, ve kterých
je prezentován majetný životní styl, se mění naše vnímání odhadu životního stylu ostatních. Nevnímáme tento životní styl jako životní styl v televizi, ale jako ten v našem okolí. Krom toho zjistili,
že čím déle se díváme na televizi, tím méně jsme spokojeni se svým příjmem. Z toho a dalších studií nepřímo docházím k závěru, že méně času u televize = více spokojenosti.
Ve srovnávání v médiích nejde jen o majetek a peníze. Douglas Kenrick (1993) shrnuje, že dřívější teoretici předpokládali, že pohled na fyzickou atraktivitu je pro nás příjemný. To ale platí možná jen pro opačná pohlaví. Při studii, ve které měřil náladu žen na čtyřbodové stupnici
změřil počáteční hodnotu 2.36 a poté, co jim ukázal fotografie modelek: 2.07.
Erin Vogel a kol. (1993) studovala na vzorku amerických pregraduálních vysokoškolaček (median věku 19 let), jak výrazný efekt má sociální srovnávání na sítích jako je Facebook. Zjistila, že s rostoucím užíváním Facebooku klesá sebevědomí. Při navazující studii dále zjistila, že směrem nahoru se srovnávaly častěji, ale především, že při srovnávání směrem nahoru sebevědomí trpělo více, než jak se 'hojilo' tím, když se srovnávaly směrem dolů. Tedy méně srovnávání s lidmi v médiích a na soc. sítích = více sebevědomí.
Srovnávání nejednou zapřičiňuje menší spokojenost. Nad tím, jak srovnávání ovlivnit ve svůj prospěch se zamyslíme ve dnu 9.